Nové domovy

Tak nám to rychle uteklo. Všechna štěňátka nám nejprve pomalu a pak hrozně rychle rostla. Nejprve jen pištěla, později se přidal takový tenounký štěkot, no a pak najednou to mělo svůj názor a v žádném případě se nebála jej vyjádřit. Přiznám se, že když je panička po nějaké době vypustila z ložnice ven do bytu a na zahradu bylo to jako přílivová vlna. Raději jsem před nimi vždy vyskočila na pohovku a sledovala dění z bezpečné výšky. Jak šly dny, tak ten potěr sílil a rostl až z nich najednou byli valibuci jako hrom. Od paničky jsem se dozvěděla několik výrazů, kterými tu loupeživou bandu titulovala: bukanýři, piráti z karibiku, sígři, grázlové, bando. Pravda byla, že po jejich vyvenčení vždy něco zdemolovali-lampu, boty, z ponožek zbyly cáry, z koberečků máme utěrky. Jediný, kdo na ně platil, byla Merlina. Vždy věděla, že se bude venčit a vylezla někam do výšky a čekala. Útočila zásadně shora, přistála na tom pirátovi, nasadila mu kravatu a zalehla. Až když tlapkou zabouchal o podlahu jako že se vzdává, tak uvolnila stisk s výrazem- a umím toho víc. No a koncem února jsme se s nimi rozloučili. Šli do nových domovů k novým páníčkům. Panička jim na cestu dala hračku, granulky, kobereček, …já si neodpustila jim také napsat pár slov a popřát hodně štěstí a lásky.... no a...byli pryč. Najednou tu bylo nějak prázdno. Zůstalo tu pouze jedno štěňátko. Annabella. Tahle zvědavá fenečka se rychle skamarádila s naší velkou smečkou, nejvíc s kočkou Merlinou. Bello, máme tě vsichni moc rádi❤️

Teta Íza