Annabella jednoduše Bella

Tak jsme si z té partičky nechali doma Bellu. Páníček i panička říkali, že někoho musí, protože bez někoho z té party by to nebylo ono. Pamatuji si, jak dlouze vybírali až padla volba na Bellušku. Už jako štěňátko byla krásná a jen do té krásy dál roste. Od té doby co na ní padla volba jsem ji s Merlinou řádně pozorovala. A mohu zodpovědně prohlásit, že sice nevím jak, ale ona to věděla. Věděla, že u nás zůstane. Chovala se úplně jinak než ostatní sestřičky a bráška. Dávala jim nepokrytě najevo, že ona bude paní domácí. Pravda je, že když si přijížděli noví páníčkové a paničky pro její sestřičky, tak oni to také věděli, ke kterému půjdou. Jen jsem nad tím kroutila hlavou. Pak jsem si ale vzpomněla, jak jsem poprvé uviděla svého páníčka a hned jak mi pustili z klece jsem se za ním rozeběhla a už ho neopustila. Doteď si pamatuji jak mne vzal do náručí a dal si mne na hruď, pohladil a já byla šťastná. Stejně to museli asi vědět i oni.

Bella roste jako z vody a je to pěkný rošťák. Nejvíce se skamarádila s Merlinou. Vydrží si spolu hrát celý den. Nekecám, celý den. Někdy jsem měla o Merlinu strach, to je naše kočka. Bella ji pod sebe smotala jako kobereček, ale pak jsem viděla, že to Merlinu baví. Nic jí nedaruje, i když je teď už mnohem menší než ona. Seká ji pacičkami a vždy se z jejího sevření vykroutí. Pak vyskočí většinou na okno a Bella je v háji. Taky se někdy schová za nábytek, stačí jí jen malinká škvíra. A aby Bellu naštvala vystrčí ven pacičku a mává jí. Nedávno jsem přišla ze zahrádky domů a viděla na pohovce spinkat klubíčko. To klubíčko bylo Bella a Merlina. Byly ty dvě nerozlučné kamarádky do sebe úplně zapletené, na sobě měly hlavy a unaveně oddychovali. Chvíli jsem je pozorovala a ani jsem neštěkala, aby mohli spinkat. Jen jsem po špičkách odešla.

Taky jsem s ní jednou byla na cvičáku. Je šikovná, učí se rychle. Umí všechno, co po ní chtějí. Ale s ostatními pejsky se nekamarádí. O přestávce vyskočí na vyvýšené místo a jen se dívá, jak si ostatní pejskové hrají. Ona ne. "Na hraní mám Merlinu!" říká jim. A taky jo. Když Bella odejde z domu Merlina, celou dobu na ni čeká. Vyskočí na okno a na tom okně vydrží koukat do ulice celý den. Ani já ji nepřemluvím ke hraní. Sedí tam bez pohnutí. Když se Bella vrací, je to na Merlině vidět. Nejprve se jí začne vlnit její dlouhý chundelatý ocas, pak se zvedne a protáhne. Jakmile slyší klíč v zámku, stačí ji malinká skulinka pootevřených dveří a už Merlina skočí na Bellu. Ta má ještě vodítko na sobě, ale Merlinu už má smotanou pod sebou. Merlina je štěstím bez sebe.

Moc se všichni i s Yessinkou těšíme na nové bydlení na vesnici. Tam je obrovská zahrada. To se Bella zblázní radostí a Merlina jakbysmet. No a já tam budu mít dost místa na opalování. Páníček to ještě neví, ale panička vymyslela, že tam bude muset udělat pro ty dvě naše celebrity zahradní jezírko. Lagottky budou ve vodním ráji. Tam bude krásně.

Teta Íza